Svitavská léta 1908 - 1938
Životní příběh Oskara Schindlera začal ve Svitavách, malém moravském městě v Sudetech, kde vedle sebe po staletí žila tři etnika - Němci, Češi a Židé. Jejich koexistence nebyla bez problémů, ale až do nástupu nacismu k moci ve 30. letech 20. století žila v pozitivní symbióze. Je příznačné, že na stejné ulici, kde žil Schindler, bydlel i dr. Felix Kanter, rabín svitavské židovské náboženské obce, s jehož dětmi mladý Schindler vyrůstal a s nimiž si často hrával. Právě zde by bylo možné vystopovat budoucí motivaci pro Schindlerovo válečné rozhodnutí zachránit dělníky ze své továrny před jistou smrtí v koncentračních táborech na území okupovaného Polska.
Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 na Jihlavské (dnes Poličské) ulici č. 24. Pocházel z rodiny drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. Po absolvování povinné školní docházky (1915 – 1920) se nechal zapsat ke studiu na vyšší reálné škole. Tu však musel v roce 1924 opustit, snad pro padělání studijních výsledků. Už v té době se objevila výstižná přezdívka Schindler – gauner. Zamiloval si ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval.
Na jedné z obchodních cest se seznámil s Emílii Pelzlovou ze Starého Maletína. Osobní kouzlo a šarm mladého muže na Emílii tak zapůsobil, že i přes odpor rodičů, svolila ke sňatku, který se uskutečnil 8. března 1928. Jejich šťastné manželství netrvalo dlouho a skončilo krachem, i když Emílie Oskara doprovázela při důležitých životních rozhodnutích a sehrála významnou roli i v péči o vězně v Brněnci.
V konfliktních 30. letech 20. století, kdy republiku těžce postihla hospodářská krize, se Oskar Schindler pokusil podnikatelsky uchytit. Zcela bezúspěšně. Vrátil se ke starému způsobu života, což znamenalo i nutnost vysokých příjmů. Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Mladého muže zlákala i práce pro říšskou zpravodajskou službu abwehr, se kterou spolupracoval od roku 1935. Podílel se na špionážní činnosti proti Československu a Polsku, získal důležité kontakty, ale současně neunikl pozornosti čsl. rozvědky. Výsledkem bylo Schindlerovo zatčení v hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) na svitavském náměstí 18. července 1938. Po výsleších v Brně byl odsouzen k nepodmíněnému vězení, ale po Mnichovském diktátu byl na základě amnestie propuštěn. Společně se svou ženou Emílií se přestěhoval do Moravské Ostravy.
Polsko - země zaslíbená
Dne 17. října 1939, po nacistické invazi do Polska, odjel do Krakova, kde získal jako treuhänder malou židovskou továrnu na smaltované nádobí. Díky svým kontaktům a kapitálu bývalých majitelů začal zaměstnávat polské dělníky. Dostavily se armádní zakázky a během roku se stal z Schindlerovy továrny D.E.F. (Deutsche Emailenwaren Fabrik) prosperující podnik.
Od roku 1940 se ve větší míře objevovali mezi zaměstnanci Židé. Postupně se jejich počet zvýšil na 150 a toto číslo nadále narůstalo. Schindlerova továrna měla mezi pracovníky židovské národnosti pověst útočiště, zacházení s dělníky bylo lidské a Židé zde měli možnost modliteb. Důležité bylo i přátelství mezi Schindlerem a někdejšími židovskými podnikateli, kteří jej zasvětili do obchodů na černém trhu. Podstatnou obchodní metodou se stala korupce. Schindler byl vyhledávaným společníkem při mnoha oslavách a neformálních večírcích, vlastníkem několika bytů a jeho životní úroveň prudce stoupala. Dostávalo se mu ochrany od vlivných přátel a abwehru. Mohl odolávat i snahám gestapa, které jej několikrát zatklo a vždy po přímluvě vlivných přátel ho muselo propustit. A Schindler se jim vždy „nezištně“ odměnil.
Schindler pracuje pro židovské organizace
Zprávy o „lepší situaci" Židů v Schindlerově továrně nezůstaly dlouho utajeny. Schindler byl kontaktován židovskou organizací Joint Distribution Committee, která měla sídlo v Budapešti a setkal se s budapešťským kurýrem. Předal židovskému hnutí odporu v Krakově vyšší částku peněz, dopisy a kurýrovi umožnil fotografování v Krakově.
Na začátku června 1942 došlo k první razii jednotek SS uvnitř ghetta, kdy bylo odtransportováno na 7 000 lidí do vyhlazovacího tábora Belzec, kde byli povražděni. Právě brutalita zásahu měla vliv na chování Oskara Schindlera, které se obrátilo ke snahám židovským vězňům pomoci. Na pozemku sousední továrny postavil „noclehárnu“ pro své dělníky, aby zůstali ušetřeni excesům v ghettu. Konec ghetta se však neodvratně blížil, jelikož se od konce roku 1942 začalo s výstavbou tábora v Plašově] na krakovském předměstí.
Tragédie krakovského ghetta a tábor v Plašově
V únoru 1943 přijel do Krakova Amon Goeth s pověřením ghetto zlikvidovat a přesunout Židy do nově postaveného plašovského tábora, který měl pojmout až na 25 000 vězňů. Pragmatický Schindler se s tímto člověkem seznámil a trávili spolu spoustu času na večírcích. Od Goetha získal přesné datum, kdy bude ghetto zlikvidováno. Nacisté měli likvidační akci přesně naplánovánu. V sobotu 13. března 1943 krakovské ghetto brutálním zásahem zaniklo, ale Schindler své dělníky nechal tři dny v továrně a až po skončení zásahu je přesunul do plašovského tábora. Nastala ovšem další komplikace. Židé byli nuceni docházet do Schindlerových dílen pod eskortou SS a na této cestě byli vystaveni jejímu teroru.
Stávalo se, že do továrny přicházeli pozdě a Schindler se proto rozhodl vybudovat vlastní tábor pro své dělníky. To se mu pomocí úplatků podařilo a v blízkosti jeho továrny v Zablocie byl postaven tábor pro Schindlerjuden, jak se jeho dělníci nazývali. Schindler se snažil zaměstnávat v továrně Židy na doporučení úzkého okruhu lidí ve své blízkosti. Zde významnou roli sehrál Isaac Stern. Sternovým nápadem bylo i zmírnit brutalitu Goetha dodávkou kvalitního alkoholu
Rok 1944 - rok seznamů
Na jaře roku 1944 se panika nacistů natolik zvýšila, že bylo rozhodnuto urychleně likvidovat mnohé tábory a jejich vězně. To se týkalo i tábora v Plašově. Během roku odjížděly transporty s vězni do ještě fungujících koncentračních táborů. Schindlerova továrna byla uzavřena, zlikvidován i tábor v Zablocie a dělníci přesunuti do Plašova. Schindler musel řešit zásadní otázku, co dále. Měl dvě možnosti: buď vězně ponechat svému osudu a odjet do bezpečí neutrálního státu. Nebo se pokusit o nemožné a přesunout továrnu do vnitrozemí, včetně jeho dělníků. Oproti všem očekáváním zvolil variantu druhou.
Začaly horečnaté přípravy proslulého Schindlerova seznamu, který obsahoval jména asi 700 mužů a 300 žen. Těchto zhruba 1000 lidí bylo připraveno k transportu na nové místo určení. Schindler si za cíl vybral malou ves v blízkosti Svitav – Brněnec (něm. Brünnlitz). Tam byl v bývalém textilním podniku Löw-Beerů postaven tábor, který se stal součástí komplexu koncentračního tábora Groß-Rosen. Na vytvářeném seznamu se fingují profese a mění se věk vězňů. Přes několik incidentů snahou tvůrců seznamu bylo zapisovat na něj pokud možno celé rodiny. Výsledkem byly oddělené transporty mužů (přes Groß Rosen) a žen (přes Osvětim) do Brněnce.
Místo určení: Brněnec u Svitav
Po příjezdu do Brněnce museli muži prozatím nocovat na holé zemi, protože tábor ještě nebyl dostavěn. V táboře se pracovalo 11 hodin denně a vládl zde přísný režim. Zajímavé je, že do tábora v Brněnci přijela i Schindlerova žena Emílie, aby pomáhala pečovat o vězně. Zbývá odpovědět na otázku, co brněnecký tábor vyráběl? Pravděpodobně to byly součásti protiletadlových nábojů, i když se objevila domněnka, že Schindler některé výrobky nakupoval na černém trhu, a pak je vydával za vlastní.
Nelze předpokládat, že tábor v Brněnci byl nějakým „rájem“, ale jisté bylo, že Schindler, společně se skupinou zasvěcených vězňů, se snažil osud svým Židům ulehčit. Dokladem toho může být i transport židovských vězňů z Golleschau v lednu 1945, který Schindler přijal do tábora. Jednalo se asi o 100 polozmrzlých vězňů, kteří zůstali stát ve vlaku na svitavském nádraží. I přes všemožnou péči Emílie Schindlerové za asistence ostatních vězňů, zemřelo asi 16 lidí, kteří byli pohřbeni do hromadného hrobu ve vesnici Německá Bělá v sousedství Brněnce.
Konec války se blíží
Začátkem května 1945 se Schindler obával rychle postupující Rudé armády a hotovil se k útěku. Samotní vězni jej v tomto úsilí podporovali. Vytvořili mu doprovod, který měl dosvědčit, že zachránil židovské vězně před jistou smrtí. Na rozloučenou mu věnovali zlatý prsten s vyrytým nápisem Děkujeme. Oskar Schindler 9. května 1945 opustil Brněnec s cílem dostat se do amerického okupačního pásma. S ním odjela skupina vězňů, i jeho žena Emílie. Po výslechu v americkém zajetí a svědectvích zachráněných Židů byli propuštěni a pokračovali v cestě na západ.
Tábor v Brněnci byl osvobozen Rudou armádou 9. května 1945 a bývalí vězňové začali odjíždět nazpět do Polska. Definitivní konec tábora připadl na 25. květen 1945, kdy byl ruskou repatriační komisí rozpuštěn.
Musíme pro něj shánět peníze tak rychle, jak je stihá utrácet
Oskar Schindler se snažil po válce neúspěšně uchytit v Německu a poté v Argentině. Pokaždé se stejným neúspěchem. Zanechal Emílii v Argentině a přestěhoval se, podporován svými Židy, do Německa. Začal pít. Zachránění Židé sháněli pro něj peníze tak rychle, jako je on dokázal utratit. Byl mu přiznán čestný důchod, který je příliš nízký na to, aby dokázal pokrýt spotřebu alkoholu a cigaret. Dostal celou řadu mezinárodních ocenění byl držitelem stříbrného záslužného kříže, řádu papeže Pavla VI. a jiných. Jeho zásluhy připomněl i lovec nacistů Simon Wiesenthal. Ocenění se mu dostalo i ze židovské strany, když byl prohlášen Spravedlivým mezi národy a zasadil olivovník v Aleji spravedlivých v Jeruzalémě. Izraelské děti znají jeho jméno z učebnic.
Zemřel 9. října 1974 a jeho ostatky byly převezeny do Jeruzaléma na protestantský hřbitov na hoře Sion. Na čestné desce v židovském památníku v Jeruzalémě je uvedeno: „Děkujeme Bohu, že byl náš“
Schindlerův životní příběh se stal námětem románu australského spisovatele Thomase Keneallyho „Schindler´s Ark“ (1982), podle něhož byl natočen v roce 1993 film Stevena Spielberga „Schindler´s List“. U příležitosti slavnostní předpremiéry filmu v jeho rodných Svitavách mu byla odhalena pamětní deska naproti rodnému domu s česko-německým nápisem: „Nezapomenutelnému zachránci života 1200 pronásledovaných Židů.“
Na kraji parku ve Svitavách má pamětní desku Oskar Schindler. Muž, který za války zachránil přes tisíc Židů. Naproti přes silnici stojí jeho rodný dům. Právě dnes by se hrdina Spielbergova filmu Schindlerův seznam dožil sta let. Svitavští se ale v názoru na slavného rodáka Schindlera neshodnou. Neshodnou se ani na tom, zda si zaslouží pamětní desku.
Pro tři z pěti náhodných kolemjdoucích zůstává Schindler válečným zločincem, který ve své továrně v Krakově a později v Brněnci nedaleko Svitav jen využil levné židovské pracovní síly.
Naopak jen dva z pěti oslovených ho mají za člověka, který Židy zachránil. Podle nich si pomník zaslouží. „Možná zaměstnával Židy proto, že byli levnou pracovní silou,“ říká starší muž, který vyšel z domu v sousedství Schindlerova rodného domu. „Ale když ho sami Židé ocenili, tak pro ně asi něco udělal,“ míní.
Schindler – gauner
V rodných Svitavách, kde tehdy žilo devadesát procent Němců, si Schindler ve dvacátých letech vysloužil přídomek gauner. Z reálné školy byl záhy vyloučen pro padělání školních výsledků, opíjel se, dopouštěl přestupků a výtržnictví. „Byl to světák a hochštapler, jeho vztah k práci nebyl valný,“ říká historik svitavského muzea Radoslav Fikejz. Oženil se ve dvaceti se stejně starou Emílií. Manželství ale příliš nefungovalo, o pět let později má Schindler první nemanželské dítě, rok nato další.
V roce 1935 se Schindler stal členem NSDAP. „Jako sudetský Němec měl zájem na připojení Sudet k říši,“ říká Fikejz. Krátce nato začal pracovat pro německé špiony z abwehru. Hodnocen byl jako odvážný a schopný. O tři roky později ho odhalila a zatkla česká policie. Před vysokým trestem ho zachránil německý vpád.
Vidina snadného zbohatnutí odvedla Schindlera v roce 1939 do Krakova. Stal se nuceným správcem arizované továrny na výrobu smaltovaného nádobí. Pohyboval se v prostředí nacistické okupační správy Krakova, využíval kontakty ve špionážní službě. Jeho podnikání financovali sami Židé, kteří se domnívali, že se ke svému majetku vrátí a podporovali jeho prosperitu.
Když se brutalita vůči Židům stupňovala, Schindler jim začal vědomě pomáhat. Do krakovského ghetta přes něj putovaly potraviny, léky, peníze od organizace Jewish Joint Distribution Commitee.
Když se v roce 1943 likvidovalo krakovské ghetto, Schindler „své“ Židy varoval, aby přes noc zůstali v továrně. Stejně se zachovalo několik dalších továrníků. O rok později se odhodlal k jedinečnému kroku – továrnu a s ní i 1098 lidí ze slavného Schindlerova seznamu přesunul do Brněnce kousek od Svitav.
Zatímco známý „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal hned v roce 1945 žádal, aby Schindlerovi byla poskytnuta pomoc, která by vyvážila jeho čin, v Československu se stal hledaným válečným zločincem. Zatímco měl Schindler tu čest jako jediný nacista zasadit strom v Aleji Spravedlivých v Jeruzalémě, v rodném městě zůstával zločincem a podnikatelem, který vykořisťoval internované osoby.
Hana Čápová Lidové noviny
--------------------------------------------------------------------------------
Dobrý rodák Oskar Schindler
Sudetský Němec, nacistický profitér, zachránce Židů - Svitavy si připomínají sto let „problémového hrdiny“
Ten člověk provokuje a fascinuje zároveň. Nebyl hrdinou ani idealistou podle vzorů pro mládež, kašlal na ideologii i morálku, a přesto se ocitl mezi nejspravedlivějšími lidmi planety. Jmenoval se Oskar Schindler a narodil se právě před sto lety v převážně německojazyčných Svitavách.
Schindler zosobňuje ten nejtřeskutější koktejl, jaký si Češi dovedou namíchat. Sudetský Němec, člen Henleinovy i Hitlerovy strany, agent nacistické rozvědky, továrník vydělávající na práci vězňů, přitom zachránce tisícovky Židů, jediný nositel legitimace NSDAP oceněný v Jeruzalémě.
Z cynika zachráncem Tak pestrá osobnost zastíní i bratry Mašíny. A přece Schindler ve světě symbolizuje hrdinství a různé země se chlubí svými „Schindlery“ - třeba Japonci diplomatem Sugiharou, jenž v Litvě roku 1940 vydal přes tři tisíce víz evropským Židům. Jak se staví k Schindlerovi Česko? To je otázka pro debatu, která tříbí postoje k nejednoznačným postavám nedávné minulosti. Cynik, chamtivec, šmelinář, hazardér, profitér, alkoholik a sukničkář (www.oskarschindler.com). Na člověka s takovými charakteristikami nikdo nevsadí. Však také před válkou Schindler běžně podniká ve Svitavách, jako jiní vstupuje do Sudetoněmecké strany, ale jeho ambice jsou větší - fakt, že se stal spolupracovníkem německé rozvědky, tak běžný není. V červenci 1938 je dokonce zatčen, ale než stačí být souzen za protičeskoslovenskou činnost, je tu mnichovská dohoda a s ní i amnestie.
Schindlerova chvíle přichází s německou okupací Polska. Už s legitimací NSDAP získává v Krakově arizovanou smaltovnu, kterou uzpůsobí době. Manažer válečné výroby - takový statut mu zajišťuje ochranu před nástrahami fronty. A tady počíná i Schindlerovo prozření.
Válečný průmysl je živen extrémně levnou pracovní silou koncentráčníků, většinou Židů. Schindler ji využívá pro svůj zisk, pro financování svého způsobu života, ale brzy dospěje k jakési symbióze se „svými Židy“. Jeho přežití podnikatele závisí na jejich fungování, a naopak. Zisk je už spíše jen virtuální, neboť to, co vydělá na výrobě, vrazí do úplatků nacistické byrokracii, na níž osud každého Žida závisí. Když se v říjnu 1944 blíží fronta ke Krakovu, Schindler evakuuje výrobu i „své Židy“ do Brněnce poblíž rodných Svitav, kde se v květnu 1945 dočká svobody asi 1100 vězněných. Schindlera lze označit za oportunistického profitéra, člověka, jenž vydělává za jakýchkoliv poměrů. Jeho původní motivace rozhodně nebyly ušlechtilé, ale na konci bylo přes tisíc zachráněných duší. Dělal to z vypočítavosti? Dospěl k názoru, že lepší investicí do vlastní budoucnosti je záchrana Židů než výroba nábojů pro kolabující říši? Zcela přesnou odpověď už nikdy nezískáme, nicméně pro svět Schindler zůstává symbolem hrdiny.
V zemi profitérů Když v roce 1982 vydá Australan Thomas Keneally knihu Schindlerova archa a ukázka vyjde v normalizační Světové literatuře, ozve se i KSČ. Jak je možné oceňovat nacistu? Když před patnácti lety Steven Spielberg příběh zfilmuje jako Schindlerův seznam, český vztah k němu zůstává i po revoluci nejistý. Ač má film českou předpremiéru v roce 1994 právě ve Svitavách, samotného Schindlera v jeho rodném městě připomíná pouze deska. Hrany se začínají obrušovat až v posledních letech, jak o tom svědčí postoje Pardubického kraje.
Teprve nyní je Schindler zařazen na seznam v dokumentu Tvář Pardubického kraje (vedle Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů či Antonína Slavíčka). Zajímavé je srovnat argumentaci. Ještě v únoru 2002 je hejtman Roman Línek proti, neboť „Schindler je skutečně kontroverzní osobnost, která mezi významné rodáky nepatří“. V prosinci 2007 už je vicehejtman Línek pro, neboť „Schindler je kontroverzní osobnost, které však nemůžeme upírat zásluhy na záchraně lidských životů“.
Pozoruhodný vývoj. Zatímco svět oceňuje, že Schindler lidské životy zachraňoval, Roman Línek pokročil natolik, že už mu alespoň neupírá zásluhy. Ještě pozoruhodnější je, že přísnost, kterou tak rádi uplatňujeme na Schindlera, jen neochotně používáme na příslušníky českých elit, kteří za komunismu profitovali na tísni ostatních.
Mnohým vadí, že Schindler vydělával na Židech. Ale vadí někomu zásadně, že šíbři Miroslav Provod či Tomáš Pitr začínali jako veksláci? I oni přece jen napravovali fakt, že „bony“ byly pouze pro některé. Mnohým vadí, že pro Schindlera byla klíčem k úspěchu legitimace NSDAP. Ale vadí někomu zásadně, že Vladimír Dlouhý vstoupil do KSČ, aby mohl studovat v Lovani na Katolické univerzitě? (Studoval tam ekonomiku, ne bohosloví, ale historka je to dobrá.) Mnohým vadí, že Schindler spolupracoval s nacistickou rozvědkou. Ale vadí někomu zásadně, že Josef Tošovský byl spolupracovníkem komunistické rozvědky?
Oskar Schindler patřil do dlouhé řady oportunistických profitérů, ale v něčem je přesahoval. Nikdo už přesně nerozklíčuje, v čem konkrétně, ale proti všudypřítomnému sadismu a zmaru ho pozdvihlo asi něco spíše jednoduchého. Jak říká spisovatel Herbert Steinhouse, který s ním před šedesáti lety dělal rozhovor: „Hodina strávená s Oskarem Schindlerem nabádá k prosté odpovědi.“
***
Oskar Schindler
Narodil se 28. 4. 1908 ve Svitavách, působil jako obchodník. Po okupaci Polska řídil smaltovnu v Krakově, kde zaměstnal Židy. V říjnu 1944 se s nimi stáhl do Brněnce, kde se dočkali svobody. V letech 1948-1957 neúspěšně podnikal v Argentině. V roce 1963 zanesen do soupisu Spravedlivých mezi národy v Jeruzalémě. Zemřel 9. 10. 1974 ve Frankfurtu nad Mohanem, pohřben je v Jeruzalémě.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
------------------------------------------------------------------------------------
Schindler: hrdina, nebo zločinec?
SVITAVY Na kraji parku ve Svitavách má pamětní desku Oskar Schindler: muž, který za války zachránil přes tisíc Židů. Naproti přes silnici stojí jeho rodný dům. Právě dnes by se hrdina Spielbergova filmu Schindlerův seznam dožil sta let. Svitavští se ale v názoru na slavného rodáka Schindlera neshodnou. Neshodnou se ani na tom, zda si zaslouží pamětní desku. Pro tři z pěti náhodných kolemjdoucích zůstává Schindler válečným zločincem, který ve své továrně v Krakově a později v Brněnci nedaleko Svitav jen využil levné židovské pracovní síly.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Naopak jen dva z pěti oslovených ho mají za člověka, který Židy zachránil. Podle nich si pomník zaslouží. „Možná zaměstnával Židy proto, že byli levnou pracovní silou,“ říká starší muž, který vyšel z domu v sousedství Schindlerova rodného domu. „Ale když ho sami Židé ocenili, tak pro ně asi něco udělal,“ míní.
Schindler - gauner V rodných Svitavách, kde tehdy žilo devadesát procent Němců, si Schindler ve dvacátých letech vysloužil přídomek gauner. Z reálné školy byl záhy vyloučen pro padělání školních výsledků, opíjel se, dopouštěl přestupků a výtržnictví. „Byl to světák a hochštapler, jeho vztah k práci nebyl valný,“ říká historik svitavského muzea Radoslav Fikejz. Oženil se ve dvaceti se stejně starou Emílií. Manželství ale příliš nefungovalo, o pět let později má Schindler první nemanželské dítě, rok nato další. V roce 1935 se Schindler stal členem NSDAP. „Jako sudetský Němec měl zájem na připojení Sudet k říši,“ říká Fikejz. Krátce nato začal pracovat pro německé špiony z abwehru. Hodnocen byl jako odvážný a schopný. O tři roky později ho odhalila a zatkla česká policie. Před vysokým trestem ho zachránil německý vpád.
Vidina snadného zbohatnutí odvedla Schindlera v roce 1939 do Krakova. Stal se nuceným správcem arizované továrny na výrobu smaltovaného nádobí. Pohyboval se v prostředí nacistické okupační správy Krakova, využíval kontakty ve špionážní službě. Jeho podnikání financovali sami Židé, kteří se domnívali, že se ke svému majetku vrátí a podporovali jeho prosperitu. Když se brutalita vůči Židům stupňovala, Schindler jim začal vědomě pomáhat. Do krakovského ghetta přes něj putovaly potraviny, léky, peníze od organizace Jewish Joint Distribution Commitee.
Když se v roce 1943 likvidovalo krakovské ghetto, Schindler „své“ Židy varoval, aby přes noc zůstali v továrně. Stejně se zachovalo několik dalších továrníků. O rok později se odhodlal k jedinečnému kroku -továrnu a s ní i 1098 lidí ze slavného Schindlerova seznamu přesunul do Brněnce kousek od Svitav.
Zatímco známý „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal hned v roce 1945 žádal, aby Schindlerovi byla poskytnuta pomoc, která by vyvážila jeho čin, v Československu se stal hledaným válečným zločincem. Zatímco měl Schindler tu čest jako jediný nacista zasadit strom v Aleji Spravedlivých v Jeruzalémě, v rodném městě zůstával zločincem a podnikatelem, který vykořisťoval internované osoby.
„Marxistická historiografie přece nemohla přijmout, že by existoval nějaký hodný sudetský Němec,“ říká historik Fikejz. „To by odporovalo tvrzení, že všichni byli zločinci a patřili odsunout.“
Ještě v roce 1993 neznal Oskara Schindlera ve Svitavách skoro nikdo. Pak ale přišel do kin slavný Spielbergův film a s ním i zájem o slavného rodáka. „O pamětní desce jsme uvažovali už před tím filmem,“ říká starosta Svitav Jiří Brýdl. „Není to adorace Schindlerovy osoby, ale jeho činu. Každý dobrý čin je třeba připomenout, o to více právě u lidí, kteří nežili zrovna dobrým životem,“ míní.
Pamětní deska, odhalená v roce 1994, má podle starosty pro Svitavy důležitou symboliku: „Dva pilony symbolizují český a německý živel. Uprostřed je poděkování Schindlerovi, tedy něco, co nás může spojit.“
Nad tehdejší odmítavou reakcí části svitavské veřejnosti - podáváme ruku sudetským Němcům, jen aby nám pak nevzali ty majetky, co jsme si tu léta budovali - dnes starosta jen mávne rukou. „Takové argumenty může používat leda ten, kdo čte komunistické Haló noviny,“ říká Jiří Brýdl.
Na seznam dokumentu Tvář Pardubického kraje byl Schindler zařazen až loni, na druhý pokus. „Možná do zastupitelstva přišli mladší lidé, nezatížení minulostí,“ uvažuje historik Radoslav Fikejz.
„Byl asi rozporuplná postava,“ říká starší paní, která jde parkem kolem pamětní desky s kočárkem. „Ale tu desku má právem. Myslím, že na něj platí: Kdo zachránil aspoň jeden lidský život, jako by zachránil tisíce.“ Vzpomíná, že nedávno přijel syn s přítelkyní z Kalifornie. Z celých Svitav ji Schindlerova deska zajímala nejvíc.
Portrét Oskara Schindlera čtěte na straně 11
HANA ČÁPOVÁ
Svitavské muzeum představuje Oskara Schindlera
vloženo: 29. 4. 2008 15:58, autor: ČTK
aktualizováno: 29. 4. 2008 16:42
Oskar Schindler
Svitavy - V Městském muzeu a galerii Svitavy byla instalována nová stálá expozice s názvem Hledání hvězdy Davidovy, Oskar Schindler - spravedlivý mezi národy. Výstava vznikla ke 100. výročí narození tohoto kontroverzního svitavského rodáka. Ve Svitavách je to třetí připomenutí osobnosti, kterou v 90. letech minulého století proslavil film Stevena Spielberga Schindlerův seznam.
"V roce 1994 mu byl vybudován památník v parku Jana Palacha, před zhruba deseti lety jsme uspořádali také setkání pamětníků a odborné sympozium. Bohužel, Schindlerovi Židé už dnes většinou nežijí nebo jsou v tak špatném zdravotním stavu, že nemohou přijet," uvedla ředitelka muzea Blanka Čuhelová.
Oskar Schindler za druhé světové války ve svých podnicích v Polsku a na Svitavsku zaměstnával více než 1000 Poláků, později Židů. Ti díky tomu unikli koncentračním táborům, jejich zaměstnavatel na levné pracovní síle zbohatl.
Na více než 30 panelech se návštěvníci mohou seznámit s historií židovského osídlení Českomoravského pomezí, s příběhem Oskara Schindlera na pozadí holocaustu i s relikty židovských památek v Pardubickém kraji. Osudy židovské komunity si návštěvníci prohlédnou na více než 200 černobílých fotografiích, některé z nich nebyly dosud zveřejněny. Zveřejněny budou také záběry ze Schindlerovy továrny a přepisy významných dokumentů. Na projektu se podíleli například odborníci z Židovského muzea v Praze, Památníku holocaustu v Jad Vašem, Jagellonské univerzity v Krakově i řada Schindlerových židovských zaměstnanců. Podle Čuhelové bude výstava sloužit i školám při výuce o holocaustu, muzeum uspořádá na toto téma přednášky a besedy a vytiskne pracovní listy.
Schindler se stal v roce 1935 členem Henleinovy Sudetoněmecké strany, začal rovněž pracovat jako agent Abwehru - nacistické výzvědné služby. Ve své rodném městě dostal přezdívku Schindler - gauner. Za špionáž byl v roce 1938 zatčen a odsouzen k tresti smrti, od popravy jej však zachránila Mnichovská dohoda a Schindler byl jako politický vězeň propuštěn. Po okupaci Československa vstoupil do NSDAP. Po německé invazi do Polska se stal arizátorem židovským majitelům zabavené krakovské továrny na smaltované výrobky. V jeho továrně pracovalo okolo 1000 dělníků, z toho asi polovina Židů z krakovského ghetta. Po přesunu ghetta do koncentračního tábora v Pľaszowě se Schindler domluvil s velitelem tábora na přesunu asi 600 až 700 Židů do pobočního tábora u továrny, kde mohli být v relativním bezpečí.
Na podzim 1944 zorganizoval před blížící se Rudou armádou přesun necelé tisícovky svých dělníků včetně několika malých dětí do továrny v Brněnci na Svitavsku, která byla rovněž arizovaným židovským majetkem. Zde se "Schindlerovi Židé", asi 700 mužů a 300 žen, spolu s totálně nasazenými Poláky až do konce války vyráběli protiletadlovou munici.
Schindler působil po roce 1945 v Německu, později emigroval do Argentiny, kde neúspěšně podnikal v chovu dobytka. Později přijal pozvání několika Židů ze své bývalé továrny do Izraele, kde nějakou dobu žil díky jejich finanční podpoře a pracoval také jako vrátný v muzeu. V roce 1958 se vrátil do Německa, následovala série dalších neúspěšných pokusů o podnikání. Zemřel 9. října 1974 v Hildesheimu v Německu, pohřben je na římsko-katolickém hřbitově na hoře Sion v Jeruzalémě.
Historici se dosud neshodli na jednoznačném výkladu Schindlerovy osobnosti a jeho činů. Zatímco jedni jej považují za pragmatického podnikatele, který oportunisticky těžil z válečné situace, druzí poukazují na tisícovku zachráněných lidí. Jasno měli sami Židé. Od památníku obětí holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě dostal Schindler čestný titul Spravedlivý mezi národy.
"Expozice Schindlera neglorifikuje jako anděla spásy, ale připomíná, že zjednodušené vidění historie v ose dobro a zlo je cesta k nepochopení a intoleranci," řekl před časem muzejní historik Radoslav Fikejz.
Schindler se má stát pro Svitavy turistických tahákem, jakousi historickou značkou. Má do města přilákat turisty, jeho jméno například ponese připravované informační centrum a kavárna. Za Oskara Schindlera se postavil i krajský úřad, který jej zahrnul do dokumentu Tvář Pardubického kraje, kde jsou již na seznamu například skladatel Bedřich Smetana, malíř Antonín Chittussi nebo vynálezce lodního šroubu Josef Ressel.
